Všichni lidi se obvykle spojují do společnosti. Společnost je obklopuje už ve chvíli, kdy se narodí, pak jsou ve společnosti jiných lidí v rodině, v jeslích, školce, škole a práci a nakonec třeba i v domově důchodců. A i mezi tím se většinou začleňujeme do nějaké té lidské společnosti.
Proč to děláme? Přece z toho důvodu, že je to pro nás lidi většinou výhodné. Čím?
Třeba tím, že pořád po něčem toužíme, ale obvykle si to sami nedokážeme vytvořit, abychom svoji potřebu uspokojili. A tak se dáváme do party s jinými lidmi, kteří to umí udělat a kteří to dokážou nabídnout i nám.
Nebo je to odůvodněné tím, že se musíme bránit před různými hrozbami, kterým by člověk sám vzdorovat nedokázal.
Nebo se spolčujeme s ostatními, aby se nám líp prosazovaly naše jiné zájmy.
Prostě tvoříme společnost. Ve které jsou propojení různí lidé. Každý je jiný, a aby společnost fungovala, musí se najít něco, na čem je postavená, co je tolik důležité, že to stojí za to, abychom potlačili svoje individuální potřeby výměnou za to, co nám dá celek.
Když se pak společnost vytvoří, musí si nastavit pravidla, podle kterých bude fungovat. A aby se pravidla dodržovala, musí se tu vytvořit i jistý mocenský aparát. A taky se musí vybrat někdo, kdo bude takovou společnost reprezentovat.
A nakonec je tu společnost, jakou známe. Společnost nazývaná třeba národ. Každý z nás k něčemu takovému patří, každý je malým kolečkem takového velkého soukolí. A všichni bychom se spolu měli vystát. A taky spolu většinou nějak fungujeme. Ať se nám to líbí nebo nelíbí. Jinak bychom se totiž ze své společnosti vyčlenili a zůstali na světě sami. A to nejde. Vždyť si jenom představte, jaké by to bylo, kdybyste nikam nepatřili. To je nemyslitelné.
A když se nám něco nelíbí, musíme se dohodnout s ostatními a zkusit na tom něco změnit. Anebo si zkrátka najít jinou společnost, která je lepší a která nás třeba přijme.