Dnešní společnost, jak ji známe v našich zeměpisných podmínkách si již úplně odvykla extrémnímu zimnímu počasí. Lidé zde již nemají takové vlastnosti, které by jim pomáhaly přečkat nízké teploty a další nástrahy, se kterými se musí potýkat Eskymáci. Jak je vůbec možné, že tito lidé jsou schopni vydržet náročné podmínky a jaký je jich způsob života?
Typický vzhled Eskymáka je snad dobře znám z mnohých cestopisných knížek, dokumentů nebo jiných filmů. Tito lidé jsou obvykle menšího vzrůstu s tmavými vlasy. Původně pochází z oblasti dnešní Sibiře a poloostrova Čukotka. Postupně se ale migrací dostali až na Aljašku, odtud do Grónska a do oblasti Arktidy. Extrémní podmínky je zocelily, ale i tak se mnohdy sami Eskymáci museli přiklonit k praktikám, které bychom dneska označili za nehumánní. Právě kvůli svému vlastnímu přežití se museli snažit, aby jejich rod obsahoval pouze zdravé a zdatné jedince, proto byli staří a nemocní nuceni ke smrti a dříve narozená nebo postižená miminka byla ponechána v mrazu svému osudu.
Vynálezy, které jim život umožňovaly, pracovaly s tím, co měli Eskymáci k dispozici. Takto například vzniklo známé obydlí iglú z bloků sněhu. Když uvnitř zapálili oheň, vnitřní vrstva sněhu se otopila a opět zmrzla, takže chránila před větrem i nejsilnějším mrazem. Jejich další záchranou byla zdejší zvířata, jejichž maso a vnitřnosti jsou bohaté na tuk, který jim pomáhal doplnit dostatečné množství energie. Kromě potravy z nich samozřejmě získávali také kůže a kožešiny na oblečení a boty. Pro pohyb jim sloužil na vodě člun a na souši, případně na pevných krách, využívali psí spřežení a sněžnice. Ohrožením je pro jejich etnikum dnešní oteplování, které způsobuje úbytek pevné půdy, úhyn některých živočišných druhů a zvednutí mořských hladin.