Brazílie – horká země protikladů, část 2.

brazilie_vlajkaPokračuji v článku a souhrnu mých postřehů z mého výletu do Brazílie, do Sao Paula. Letěl jsem v únoru, což je sice v Čechách zima, ovšem na jihu v Brazílii mají léto. Brazílie je asi na 20 stupni jižní šířky, což je (bez ohledu na sever/jih) o 30 stupňů blíže k rovníku, než my, což dělá z léta ještě trochu něco jiného, než známe my. Bohužel pracovat v Brazílii v létě je výrazně problematičtější, než ve většině firem u nás.

Běžný život v Brazílii

V celé Brazílii se mluví Portugalsky. Bohužel, ačkoli se všichni  žáci povinně učí jestě dalšímu jazyku, je to skoro vždy Španělština (což je jazyk vzdálený tak, jak od Češtiny Slovenština). To má za následek, že se skoro nemáte šanci domluvit, pokud nemluvíte jedním z těchto dvou jazyků. Na druhou stranu vzhledem k silné chudobě je Evropa pro většinu Brazilců totéž, co byl ‚západ’ před 30 lety pro nás. Jedna z možností, jak se do Evropy dostat a uniknout, je stát se partnerem evropana, který si svou lásku snad doveze k sobě domů. Toto vede k efektu sexuálního turismu, kdy cizinci přiletí do Brazílie, sbalí mladou holku (obvykle pod zákonem) a poté, co si užije, odletí. Brazílie tomu čelí tvrdým postihováním právě sexuálního turismu — varující plakát byl první, co na mě „kouklo“ na letišti po opuštění letadla.

Brazilci (nemyslím přistěhovalce, ačkoli k těm se dostanu) jsou národ líný a dost podobný problému ČR no1: cigánům. Ačkoli v Brazílii práce je (byla-by), mimo velká města lidi moc nepracují. To má, paradoxně, vliv na stabilitu země a vlády. Posledních asi 20 let je v Brazílii stejný politický směr, který silně podporuje nepracující, kteří žijí z toho, že rodí děti, které potom pobíhají po ulicích a vyrůstají… no… řekněme dosti nadivoko a domů chodí jen přespat za svými 10 sourozenci. Žijí v koloniích ve vybydlených bytech a do těchto míst není radno vkročit. Nepřipomíná vám to něco? Vláda se drží politiky podpory takovéhoto chování, což jí vynáší hlasy a běžní pracující bohužel již mnoho nezmění.

Běžný domek u dálnice směrem k oceánu
Běžný domek u dálnice směrem k oceánu (odpusťte kvalitu, ale je to foceno z auta a na rychlý čas, takže pochybělo světlo…)

(Pře)Žít v Sao Paulu

Stejně tak chudoba je z celého města přímo cítit, sálá z něj stejně jako teplo z rozpálených ulic. Pracující bydlí většinou ve věžácích s podzemními garážemi, ti ještě vyšší v rodinných domcích. Naopak ti, co nepracují, žijí v polorozpadlých domech postavených z kamenů, cihel, plechů, zásadně postrádající omítku. Takovýmto místům je doporučeno se vyhnout dokonce i místním, cizinci a turisté by se k nim neměli ani přiblížit.

A nejsou to jen ony slavné favelas
Chudí lidé žijí po celém Sao Paulu, nejsou jenv oněch slavný favelas

Pokud nejste dostatečně opálení, čníte. Máte-li prostou tašku přes rameno, čníte. Máte-li na krku foťák, voláte po tom, aby vás obrali. Bohužel se musíte rozhodnout, jestli chcete fotit a riskovat, nebo být více v bezpečí… a nefotit.

O místní vysoké kriminalitě svědčí i to, jak žijí místní. Většinou schovaní za vysokým (a mnohdy elektrickým) plotem, kde hlavní vchod bytovky hlídá strážný s nabitou zbraní s lehkou spouští za neprůstřelným sklem a dvojitými mřížemi. Rodinné domy nemívají okna do ulic a pokud, tak jsou zamřížovány a za okenicemi. Trochu jiné podmínky jsou v chudších čtvrtích, kde většinou jediné, co lidé mají, jsou vlastní životy a auto, takže v domech mnohdy chybí i okna či zdi.

Naše firma odebírá „travel security online“ pro ty, kteří cestují. V té poslední jsem našel článek obsahoval nadpis „Brazil: Increase in violent crime highlights need to observe stringent security precautions in Sao Paulo“ a dále text o tom, jak se množí přepadnutí na dálnici, otevřená střelba na nespolupracující oběti a… jo, Sao Paulo nebylo bezpečné místo.

Práce v Sao Paulu

Lidé v Brazílii jsou mentalitou podobní jižním národům, mi nejvíce připomínají Italy či Španěly. Jedna podobnost je nasnadě — jedná se o kravaťáky, kteří si potrpí na „být in“. Pravda, tušil jsem to. Ovšem i přesto vás překvapí, když i v obchůdku zřízeném v garáži uvidíte prodavače v hlouhých kalhotech, uzavřených botách a košili s dlouhým rukávem navzdory 35 stupním horka. Když jsem se bavil s kolegy v kanceláři, kteří navštívili Brněnský office, byli… nejsem si jist jestli „pohoršeni“ je to správné slovo, ale minimálně „zaraženi“ nejen tím, že se většinou přezujem do něčeho pohodlnějšího a vzdušnějšího, ale dokonce že si někteří zaměstnanci dovolí do práce dojít v tričku a kraťasech.

Když už jsem zmínil onen garážový prodej, dovolte mi malou odbočku. V celé Brazílii jsou naprosto běžné kreditní karty. Naše české stravenky mají obdobu v podobě debetní karty, kam zaměstnavatel každý měsíc přispívá jistou částkou. Za důsledek to má krásný a příjemný fakt: v Brazílii vždy a všude můžete zaplatit kreditkou. I když jsem si kupoval vodu na hotel (voda v Sao Paulu sice má za sebou základní péči, ale pít ji rovnou z kohoutku se nedoporučuje) v malém garážovém krámku, měli tam několikatero terminálů. Krása.

Pokud mi zase vyjde chvilka času, tak příště bych zase něco dalšího napsal. Líbí se tyhle články, postřehy? Je něco, co vás zajímá?

9 komentářů u „Brazílie – horká země protikladů, část 2.“

  1. Málo fotek! Mohl bys vzít v potaz, že my vesničani chceme taky jednou v životě vidět pořádné město – aspoň na fotkach!!!:-)

    1. Ahoj Magdo
      fotky jsou, je jich asi 500, ALE cekaji na to, az se k nim dostanu. Barca me donutila slibit, ze prvne dodelam fotky z dovolene, na ktere jsme byli v rijnu. Ale uz mam pulku z Hrenska hotovou, takze tohle snad bude do par tydnu taky ready. Mezitim hold musite jen cist… Obrazky jsou za odmenu 🙂

  2. Ahoj, chystám se další rok do BRA. Stěhovat se tam za prací s užíváním si. Neznáš někoho, kdo tam bydlí? Potřebovala bych poradit s místem a prací.. Kdyžtak díííky moc za odpověď. Email.

    S pozdravem,
    Nikol

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *