Náš zákazník náš pán… a nebo ne?

Občas pomáhám s prodáváním v jednom sportu v Brně. Máme především věci na turistiku, pobyt v přírodě a lezení. Byl jsem tam i dneska a lidi, já žasl. Až do půl jedenácté se v krámu nikdo neobjevil. Pak začali lidé konečně hodit a začali jsme prodávat. Já i Michal, šéf který tam byl se mnou, jsme se těšili na dvanáctou hodinu, kdy zavíráme. Já domů a Michal za svou ženou a asi dvouměsíčním Honzou. Obvykle tak patnáct minut před zavíračkou přijde poslední vlna, která za dvě dvanáct vypadne. Dneska ne.

Dneska přišel jen borec s tím, že si jde vybrat batoh. Za dvě dvanáct(!) s tím, že mu to chvilku asi bude trvat, protože nemá úplně přesnou představu. Na dotaz, zda-li to myslí vážně se na nás podíval a zcela vážně pronesl „…a nebo spěcháte na vlak nebo co? Však mi pomozte si to vybrat, od toho tu jste ne?“ Oba jsme chvilku stáli jako opaření a asi jsme vypadali jako dva volové. Když jsme se tedy zmohli na odpověď, jestli by nemohl přijít jindy a dřív, než když je už teoreticky zavřeno nás uzemnil, že „už do Brna nechtěl jet. Si to chtěl jen vybrat a koupil by to po netu.“ Na toto jej Michal vyhodil.

Někdy si lidé fakt nevidí do huby. Jeden krade a pak se s tím chlubí, jiný si plete pojem prodavač s pojmem otrok. Stejně to s námi, jakožto národem, jde z kopce… Ale co už.

2 komentáře u „Náš zákazník náš pán… a nebo ne?“

  1. Já zase zažil včera incident s drzým číšníkem. Plný bar, skoro nebylo kam sednout. O poschodí výš ples v plném proudu a že zavírá (v 11 hodin), že už nám jídlo nedá a že ho nezajímá, že ho máme objednané od pořadatelů plesu … Já byl daleko a neslyšel úplně všechno, ale kolega ho tak sjel. Večeře byla za 10 minut. Sice to odflákli, ale lepší jak být hladový.

  2. Taky bych nebyl odvařený z toho, že bych tam měl tvrdnout o 10 minut déle. Ale všechno je na domluvě. Pokud by tento konkrétní bořík došel, řekl „sorry, ale prostě nestíhám, přes den jsem v robotě, rychle to zkouknu a vypadnu“ tak neřeknem ani popel. Je to celkem běžná situace a stává se to tam často.
    Tohle, co popisuješTy, byla chyba mezi číšníkem a organizátorem plesu. Pokud organizátor slíbil otevřený bar, měl to dohodnout a není vaší povinností to dohledávat. My otevírací dobu na dveřích samozřejmě máme.
    Je to vždycky problém v přístupu. Pokud se zákazník chová jako zákazník, tak nebývá problém tam s ním zůstat. Pokud ne…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *